Před časem přinesly Timesy zprávu o studii prováděné oxfordskou univerzitou a jednou konzultantskou firmou. Zkoumala asi 1500 případů a zjistila, že jeden ze šesti IT projektů se natolik vymkne kontrole, že může potopit firmu, která ho zadala.
Podle studie jsou tyhle „černé labutě“ taková katastrofa, že v průměru překročí o 200 procent finanční a o 70 procent časový rozpočet. IT sektor je v tomto ohledu prý třikrát náchylnější než např. stavebnictví.
Jednu takovou zaříznutou černou labuť jsem mohl před lety sledovat z bezprostřední blízkosti, když jsem byl přidělen na projekt, jehož zpoždění už se počítalo na roky a po dalším půl roce přetlačování s realitou ho musela firma odpískat a odejít se ztrátou, která údajně přesáhla sto milionů korun. A když jsme nedávno s kolegy nadávali na všechny nepoučitelné manažery, došla řeč na knihu Mytický člověko-měsíc (Fred Brooks, The Mythical Man-Month: Essays on Software Engineering).
Mythical Man-Month z roku 1975 se čte trochu jako Bible – čtenář musí překonat historickou bariéru, přičemž desetiletí v historii počítačů jsou jako tisíciletí v historii lidstva. Technické problémy, které na konci 60. let řešili tvůrci a programátoři IBM System/360 a OS/360, vypadají stejně vzdáleně jako problémy kočovných pastevců z knihy Genesis. Ovšem poučení z tehdejšího vývoje by se mělo tesat na kamenné desky.
„Člověko-měsíc jako jednotka objemu práce je nebezpečný a záludný mýtus. Naznačuje, že lidi a měsíce lze zaměňovat. Avšak lidé a měsíce jsou vzájemně zaměnitelné komodity pouze tehdy, pokud lze práci rozdělit mezi mnoho dělníků aniž by mezi sebou komunikovali. Což platí u sklizně obilí nebo bavlny ale ani trochu v systémovém programování.
Těhotenství trvá devět měsíců bez ohledu na to kolik žen zaměstnáte.“
„Příprava omelety slíbené za dvě minuty může vypadat nadějně. Ale když na konci druhé minuty není hotová, zákazník má dvě možnosti – počkat, nebo ji sníst syrovou. Softwaroví zákazníci mají stejné možnosti.“
A nakonec Brooksův zákon:
„Přídání lidských zdrojů na zpožděný softwarový projekt způsobí ještě větší zpoždění.“
V knize je ještě mnoho dalších takových mouder. Komu se nechce číst knihu, najde je třeba na wikipedii. Odtamtud je také odkaz na kouzelný rozhovor s autorem knihy pořízený v roce 2005. Na otázku, zda je kniha stále relevantní, Brooks odpovídá:
„Lidé ji stále kupují svému šéfovi… Ta kniha je víc o managementu než o technologii. Technologie se obrovsky změnily… ale lidé ne. Proto jsou Homér, Shakespeare a Bible stále relevantní, protože se zabývají lidskou přirozeností… Někteří dokonce tu knihu nazývají ‚bible softwarového inženýrství‘. Souhlasil bych s tím v tomto smyslu: Každý ji cituje, někteří ji čtou a jen málo lidí se jí řídí.“
Když nad tím přemýšlím, osud černých labutí má na svědomí spíše lidská přirozenost než technologie, programovací jazyky, nástroje či metodiky vývoje. A právě proto je management IT projektů tak riskantní. Kdo totiž dokáže „menežovat“ lidskou vynalézavost, motivaci, komunikaci, důvěru či ochotu ustoupit nebo uznat chybu, která hraničí s pokorou?